Co se to se mnou děje?
Tak to kdybych věděla. A co že se mi to stalo? Och bože tak dlouhé vyprávění a přitom tak krátké a já vám ho se smutnou radostí povím. Nejde o mou motivaci- totiž mopsíka, který mě probudil k životu, takže nesedím 15 hodin na internetu, ale nýbrž se učíme novým věcem.
Začalo to už dávno ve škole a já o tom moc dobře věděla. Což o to, ale v jeden den mi napsal. Nebudu zde zvěřejňovat jeho jméno, protože by to bylo velmi nespravedlivé, ale prostě mi napsal. Psali jsme si celé odpoledne a on se mě pak zeptal jestli spolu budem chodit, že mě velmi miluje. Kývla jsem mu na to, ale nakonec jsem zjistila, že k němu nic necítím. Táhla jsem to s ním týden, choval se debilně ve škole, v parku- všude! Jednou mi v autobuse ruply nervy a napsala jsem mu SMSku, že se s ním rozcházím. Bože! Jsem debilně labilní. Jak jsem mu to mohla udělat a přes esemesku. Je mi ze sebe na nic. Na zvracení, na sebevraždu. Dám si čokoládu a bude to dobrý, to se vyběhá. Picnout se do hlavy, fláknout s ní o zeď, zlomit si nohu, ochočit si bacily- co já bych nechtěla, abych nemusela do školy.S povzdechem, ale nemůžu nic udělat a ani to dělat nechci i když je bolestné se dívat jak flirtuje s jinými, jakoby se nic nestalo. Věděla jsem, že se tím to naše přátelství ztratí v neznámu, už takové nikdy nebude. O tom, že jsem s ním chodila vědí čtyři lidé. Já, on, moje nejlepší kamarádka a můj nejlepší kamarád, který je zároveň i jeho, což mě rdousí ještě víc, protože když chci jít s tím daným kamarádem ven jde i on. Tím se mi níčí další přátelství, protože prostě s ním nemůžu jít ven. Snažím se mu vyhybat- všude, kdekoliv, kdykoliv. Třeba minule, když jsem šla po ulici, zalezla jsem do obchodu s rybářství a začala jsem si zaujatě prohlížet pruty, záhy když procházel jsem skočila za síť ve výloze. Jeden by si myslel, že jsem se zbláznila, kdepak. Co víc k tomu říct. Nechci zde vidět žádné komentáře typu "Ty jsi tak blbá" atp. To si prosím odpusťte. Toto píšu, protože se s tím chci někomu povyprávět i když jen po monitoru.
A Fanynka?
Ta se má jako prase v žitě. Musím se smát její blbé hubičce, mamka se jí ušklíbne a vždy k tomu dodá "Ty jsi tak ošklivá až jsi hezká" což je fakt. Začínáme se učit sedni a po hodince jí vystrkujeme na čerstvý vzduch, aby se vyčůrala či udělala exrement.
Zase jdu kecat o sobě.
Tak krom toho co jsem Vám řekla tak se mám fajn, jen cítím, že se okolo mě začíná motat čím dál tím víc kluků, ale já mám srdce pro jednoho. Terciána, blonďáka s delšími vlasy /asi něco málo pod uši/ s blankytně modrými oči a modrými brýlemi. Není až tak hezký aby si ho hned každá holka zamilovala. Jezdíme spolu autobusem. Romance jako blázen. Taktéž kamarád. Achjo už je to tu zase.
Vaše podivná Vall